Musím se k něčemu přiznat...

Ahoj!
Máte tu další pokračování mého příběhu, tak se na to vrhneme!
Ale, pokud jste nečetli předchozí články, tak si přečtěte alespoň ten poslední.

já a sestřenice

     V podstatě hned po ukončení základní léčby jsem nastoupila na rehabilitační pobyt, kam jsem měla jít až cca za měsíc, ale uvolnilo se místo a já mohla za dva týdny jet.

čas na čtení se našel hlavně ve vířivce a na lymfě

     I když jsem tam na začátku vůbec nechtěla jet, tak jsem si to nakonec celkem užila, navázala další kontakty a hlavně jsem se někam posunula.

     Byla jsem delší dobu mezi lidmi a měla jsem nějaký svůj režim. Čas, kdy se vstávalo, kdy léky, kdy jít cvičit, kdy jít tam a tam.  

pořád nožky zlobily a zlobí

     S tímto pobytem se neslo i něco, co jsem se bála napsat na blog, ale jelikož si tyto články dělám i jako takový ,,menší deníček" z této doby, tak vám to musím povědět... Sice vypadám, jako pozitivní osoba, ale není tomu tak. Už delší dobu mě trápí deprese a teď se to začalo stupňovat. Úzkosti jsem měla dřív více, ale teď převažují deprese.

     Ale je celkem paradox, že se vlastně s celou nemocí atd. vypořádám v pohodě.

     Vše řeším se svou psycholožkou, která je naprosto skvělá a já pevně věřím v to, že společně to zvládneme a já budu uvnitř i navenek šťastná.

s mamčou, pro zlepšení nálady

     Tím, že mi vyndali centrál a pár ,,pravidel" se mi zmírnilo, tak jsem mohla brát k nám domů svojí kočičku Jolanku. Takže u nás byla 24/7 a když to s ní šlo, tak začala se mnou i občas spát. 

     Musím přiznat, že se mi s ní spí lépe, než bez ní (asi takové ty povídačky o kočkách a psychice budou mít něco do sebe).

naše skvělé selfie :-D

     A pak se stalo něco neuvěřitelného! Chtěla jsem jít na hokej a hle! Moje kamarádka mi píše, která miluje hokej mi napsala, jestli nepojedu v neděli na hokej. Později mi pak i volala, že má pro mě překvapení...

     A to spočívalo v tom, že v rámci ,,O kapku lepší hokej" od Kapky naděje jsem vhazovala úvodní buly(puk) na led! A mohla se setkat s oblíbeným hokejistou! A taky jsem ten puk dostala a dostala jsem i podepsaný dres od všech hráčů! Byla jsem tak moc nadšená! I z toho, že jsem po dlouhé době byla mezi lidmi a potkala se se spousty lidí, které mám ráda a podporují mě.

můj magický okamžik

a přesně Ta Kámoška mi udělala tuhle úžasnou fotku

     A tím začalo naše jezdění na zápasy do té doby dokud to šlo....

výhra! jako vždy!

   
     Tak nějak jsem si našla svůj systém, jak skloubit kamarády, školu, nemocnici a školu. Na chvíli jsem se cítila líp a skvěle. S tím, že se vše lepší a lepší, ale jak již všichni víme, nastala situace, která nám všem vše přerušila. A nám i hokejové zápasy a můj celý systém.
     Udělala jsem nový systém, ale nebojte se. Nějak jsem to dala nově dohromady, ale o tom bude více v dalším článku. Pokud bude tento článek úspěšný...

poslední zápas... byl skvělý a i s výhrou!

Jsem ráda za každou zpětnou vazbu! 

Aby vám nic neuniklo, nezapomeňte mě sledovat na Instagramu, Goodreads, Youtube a FB stránce.