Rozhodla jsem se, že tentokrát bude pokračování trošku kratší. Chtěla jsem počkat ještě nějakou dobu a udělat jeden dlouhý článek, ale pak mi došlo, že by byl až moc dlouhý... no tak budou dva kratší.
A pokud jste na tento článek narazili náhodou, tak si koukněte přečíst alespoň ten minulý.
 |
| Jedna z cest sanitkou do Motola |
Začala jsem brát kortikoidy k dalším chemoterapiím. Ze začátku vše bylo v pohodě a cítila jsem se celkem v pohodě, akorát jsem začala být víc unavená (ale blbě se mi spalo), začala jsem natýkat (zadržování vody v těle, díky kortikoidům) a taky jsem začala víc jíst, protože jsem měla větší chutě. Dokonce jsem začala jíst i maso!
 |
| sloníci jsou nejlepší! |
Pak se to začalo horšit a mě nebylo úplně do smíchu. Ale dalo se to. Byla jsem doma, papala, budila se, potila, jedla prášky a tak nějak přežívala ze dne na den, tak abych nemusela zůstat v Motole.
Dokonce jsem byla na oslavě babiččiných narozenin a viděla tam pár lidí po hodně dlouhé době. Myslím, že některé až po deseti letech.
No a jak jsem na kortikoidech hodně jedla a kortikoidy zadržují vodu a další látky v těle, tak jsem začala vypadat opravdu krásně. Na to se můžete podívat sami.
Při této nemoci se nemůžete opravdu koukat na to, jak vypadáte a nějak to řešit. Nejmíň jsem vážila 44 kilo a při těchto kortikoidech 60 kilo. Je to docela rozdíl. A hlavně se to neustále mění.
 |
| moje noční snapy, když jsem zrovna měla noční sváču |
Pak se to ale začalo zhoršovat, bojovala jsem s vysokým tlakem, nedostatkem solí, vysokým cukrem a nejspíš i dalšími věcmi, ale ty už nebyli tak důležité pro mě v tu chvíli.
Ale stále jsem byla doma a jednoho dne jsem už to nevydržela a jela do Motola. Měla jsem opět problémy s játry, tak jako při minulých kortikoidech, všechny ty další problémky a nešlo mi moc chodit.
Nakonec jsem ani nemohla vstát z postele a játra se nechtěla uzdravit.
Pak jsem se začala zlepšovat, ale s nohama to bylo horší, nemohla jsem se pomalu ani otočit v posteli a bolelo mě koleno. Ale pak... během pár dní jsem opět začala chodit! Ne, tak jak si asi úplně myslíte... že chodím zase, jako vy, ale chůzi to připomíná a někam dojdu.
 |
| Učila jsem se znovu chodit a stát pomocí tohoto chodítka |
 |
| z běžeckého závodu, který se pořádal během mého pobytu v Motole |
No a jak jsem na kortikoidech hodně jedla a kortikoidy zadržují vodu a další látky v těle, tak jsem začala vypadat opravdu krásně. Na to se můžete podívat sami.
Při této nemoci se nemůžete opravdu koukat na to, jak vypadáte a nějak to řešit. Nejmíň jsem vážila 44 kilo a při těchto kortikoidech 60 kilo. Je to docela rozdíl. A hlavně se to neustále mění.
Vrátila jsem se domů a začala se zase více vídat s kamarády, četla jsem, dávala dohromady více školu a byla jsem zase víc happy.
Ale pořád mi chyběla poslední chemoterapie a já se bála, aby ty problémy nenastaly znova.
 |
| moje oblíbená fotečka |
 |
| poslední oranžová chemoterapie |
Příští článek už by měl být o konci chemoterapií a konci léčby. Ale poslední článek o tomhle tématu bude až dýl, takže pokud vás tyto články baví můžete být rádi. Dejte mi do komentářů vědět, jestli vás tyhle články baví. Dost by mě to zajímalo.
Mějte se moc krásně a dávejte na sebe pozor!
Určitě mi napište a nebojte se toho.
Jsem ráda za každý komentář, vzkaz a odběr.
Ahoj!
OdpovědětVymazatLéčím se s s Myasthenia Gravis. Při braní kortikoidů jsem přebrala cca 21kg, chtělo se mi pořád spát ale nešlo to. No vždyť to znáš sama moc dobře.
Teď jsem čistá, dělali mi natolik zle, že jsem je musela vysadit. A všechno se vrátilo do normálu - až na to že jsem stále nemocná.
Takže, držím palce ve tvém boji! Ať si zase sama sebou bez té kámošky leukémie. Určitě ji pořádně nakopeš prdel!!! :-)
Měj se krásně!!!! :-)
Ahoj!
VymazatMoc děkuji za tak krásný komentář! Také Ti moc držím palce a určitě to zvládneš!
Měj se hezky a jak nejlépe to jde!! :-)